O orlíku Petříkovi

Klíčová slova:

slyšící člověk, neslyšící člověk, tlumočník

Cíle:

Žáci se učí aktivně zapojit do komunikace.
Žáci pochopí, kdo je tlumočník.
Žáci vlastními slovy dokážou vysvětlit, co tlumočník dělá.
Žáci porozumí paralele mezi příběhem a životy neslyšících a slyšících lidí. Uvědomí si vlastní pocity a zkušenosti ze svých životních situací.

Kritéria dosažení cílů:

Žáci rozumí tomu, že tlumočníci jsou lidé, kteří ovládají dva jazyky (nebo více), a jejich prací je, že mezi těmito jazyky tlumočí/překládají, tzn. převádějí informace z jednoho jazyka do druhého. Díky tlumočníkovi se snadno dorozumí i lidé, kteří navzájem své jazyky neznají. Příběh by měl posílit pozitivní vnímání sebe sama jako člověka. Správné posouzení situace a aktivní zapojení do komunikace dokládají odpovědi žáků na otázky k příběhu a vědomé vyjádření svého názoru.

Cílová skupina:

žáci druhého stupně ZŠ

Doba trvání:

30 minut

Pomůcky:

dataprojektor a počítač ke spuštění videa,
prezentace – obrázky k příběhu O orlíku Petříkovi (viz příloha I),
překlad příběhu O orlíku Petříkovi do českého znakového jazyka (viz příloha II),
otázky k příběhu.

Situační kontext pro učitele:

Český znakový jazyk je jazyk, kterým se dorozumívají neslyšící lidé v České republice. Je to jazyk s vlastní strukturou a gramatikou, která není odvozena od češtiny. Při komunikaci znakovým jazykem se informace předávají pohybem rukou a horní poloviny těla a přijímají se zrakem – na rozdíl od mluveného jazyka, ve kterém se informace sdělují zvukem a vnímají sluchem. Český znakový jazyk je plnohodnotný jazyk, lze jím vyjádřit vše, co lidé vyjádřit potřebují. Jako jiné jazyky se i český znakový jazyk neustále vyvíjí podle potřeb komunity neslyšících. Mnozí neslyšící lidé považují český znakový jazyk za svůj mateřský jazyk.

Český jazyk se neslyšící lidé učí obvykle až jako druhý (cizí) jazyk, a proto při komunikaci se slyšícími lidmi, kteří neznají český znakový jazyk, využívají služeb tlumočníka znakového jazyka, který sdělení převádí z českého znakového jazyka do češtiny a naopak.

Tlumočník musí znát dokonale nejen jazyky, mezi kterými tlumočí, ale i kulturní zvyklosti daných společenství: pravidla chování, tradice, kulturní zvyklosti apod. slyšících i neslyšících. Kromě toho musí mít i tlumočnické dovednosti, jen pouhá znalost jazyků nestačí. Tlumočník při tlumočení neradí ani nesděluje své osobní názory, jen tlumočí sdělení, nemění jeho význam ani obsah (nic nepřidává ani neubírá).

Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob (č. 384/2008 Sb.) umožňuje osobám s vadou sluchu svobodný výběr nejvhodnějšího způsobu komunikace a zajišťuje jim právo na tlumočníka.

Průběh aktivity:

Učitel promítá na dataprojektoru obrázky a zároveň k nim vypráví příběh, popř. může pustit překlad příběhu v českém znakovém jazyce, pokud mu jeho jazykové kompetence nedovolují živé vyprávění.
V určitých místech je příběh přerušen otázkami k příběhu, žáci na otázky odpovídají. Učitel odpovědi žáků v průběhu příběhu nijak nehodnotí.

Příběh O orlíku Petříkovi

Byla jednou jedna rodina Papouškových. Narodilo se jim malinké papouščí mládě. Rodiče se na papouščí miminko moc těšili, a tak byli moc překvapeni, že jejich ptáčátko neumí mluvit. Jejich papoušek se jmenoval Petřík a nebyl vůbec krásně barevný, jako jsou papoušci. Petřík byl velmi smutný, protože si s rodiči nemohl povídat a rodiče byli taky smutní, protože si zase neuměli povídat s Petříkem. Rozhodli se proto, že zajdou s papouškem Petříkem k lékaři.

Otázky:

Jaký byl rozdíl mezi malým Petříkem a jeho rodiči?
Rodiče si s Petříkem nerozuměli? Proč si nerozuměli?
Proč se asi rodiče Petříka rozhodli, že půjdou k lékaři?

Doktor Sova se na Petříka podíval a řekl, že když Petřík neumí mluvit, je to velká ostuda. Každý papoušek má umět mluvit. Proto přikázal rodičům, že musí s Petříkem denně trénovat mluvení a hlavně typické papouščí „rrr“. Doma rodiče s Petříkem pilně trénovali a pro samé trénování neměli vůbec čas na nic jiného. Petříkovi přesto nikdo nerozuměl, a tak raději ani nemluvil.

Co byla podle doktora Sovy ostuda?
Co museli rodiče doma s Petříkem pravidelně trénovat?
Měli společně spoustu času na společné výlety?
Proč asi Petřík stále s rodiči nemluvil?

Jednoho dne uviděli maminka a tatínek Papouškovi ze svého hnízda velké setkání takových jiných, ale krásných velkých ptáků. Papouškovi byli zvědaví, a proto se šli na setkání podívat. Papouškovi byli moc překvapení, že jejich Petřík vypadal úplně stejně jako ti ptáci, byl celý šedý a ani jedno barevné pírko nikde neměl. Byli to Orlovi, kteří mluvili jiným jazykem. Papouškovi jim vůbec nerozuměli.

Proč byli rodiče Papouškovi překvapení?
Proč Petřík nevypadal jako Papoušek?
Víte, jaký je rozdíl mezi papouškem a orlem?

Ale k velkému překvapení si Petřík s Orlovými bez problémů rozuměl, a dokonce byl i veselý. Rodiče Petříka měli velké štěstí, protože na setkání Orlových byl přítomen takový malý ptáček Kosíček. Ten uměl hodně ptačích jazyků, jak jazyk Papoušků, tak i jazyk Orlových. Byl ochotný a všechno Papouškovým přeložil. Maminka a tatínek Papouškovi pochopili, že s Petříkem musí mluvit jiným jazykem – jazykem Orlových. Jej, dovedete si představit, kolik bylo radostí, když si konečně mohla maminka a tatínek popovídat se svým Petříkem?

Kdo byl ten Kosíček?
Jaké bylo asi jeho povolání?
Z čeho měli rodiče Petříka radost?
Jaké změny mohlo do orlíkova života vnést seznámení s ptáčkem Kosíčkem?
O čem byste si povídali nejdříve jako rodiče s dětmi?

Diskuse a hledání paralel v životech žáků a představeného příběhu, reflektující otázky. Lze se vrátit k odpovědím žáků na otázky k příběhu.
Zhodnocení a poděkování za práci žáků.

Varianty:

Je možné pracovat i s podrobnější tištěnou verzi pohádky – O orlíku Janulkovi, kterou uvádí Irena Pešoutová ve své publikaci Tlumočnická profese a neslyšící děti (2008). Pohádka je doplněna i samostatnými ilustracemi pro vyprávění příběhu učitelem. Pokud Vám časové možnosti práci s delší variantou nedovolují, přesto Vám doporučujeme alespoň její přečtení. Získáte tak hlubší vhled do života s odlišností a snáze porozumíte tomu, čím člověk, který je jiný než většina ostatních, prochází.

Možné nesnáze:

Při otázkách k příběhu by měl učitel dát žákům prostor k vyjádření dohadů, spekulací a k volnému přemýšlení. Může se stát, že žáci nebudou znát pojem tlumočník. Ani koncept cizího jazyka jim nemusí být úplně jasný. Mohou však využít zkušeností ze svého života nebo ze svého okolí. Vhodně volenými otázkami s ohledem na zkušenosti žáků mohou žáci „dojít“ k pochopení paralely mezi příběhem a reálnými situacemi v životě neslyšících lidí. Učitel také může vyzdvihnout momenty v odpovědích žáků k příběhu k porozumění paralelám mezi příběhem a životy neslyšících lidí. Teprve poté by měl učitel osvětlit klíčová slova a shrnout jejich základní význam.

Reflektující otázky k aktivitě:

Jak byste jako rodiče Petříka situaci řešili vy?
Jakého tématu se příběh dotýká?
Co vám příběh přinesl? (Důležitá věc, poznatek v jedné větě.)
Chtěl by někdo k příběhu něco říct?

Přílohy ke stažení:

Příloha I
Příloha II