Pro efektivní výkon tlumočnické profese jsou nutné určité charakterové vlastnosti. Předpoklady potřebné pro úspěšné tlumočení se mohou v různých prostředích a různých komunikačních situacích lišit, například tlumočník ve vzdělávání, který tlumočí pravidelně pro děti a mladé lidi, potřebuje v mnoha ohledech jiné znalosti a dovednosti než soudní tlumočník, který nejčastěji tlumočí jednorázově pro dospělé lidi, které už nemusí nikdy potkat. Obecně však lze říci, že na tlumočníka jsou kladeny požadavky především v následujících oblastech: jazykové znalosti, psychické předpoklady a vlastnosti, specifické tlumočnické znalosti a dovednosti a všeobecný přehled. Nyní se zaměříme na konkrétní vlastnosti, schopnosti a dovednosti, které tlumočník pro výkon své profese potřebuje:

- výborná znalost pracovních jazyků, které tlumočník při tlumočení užívá (dostatečná slovní/znaková zásoba, gramatická pravidla, prozodické prostředky – např. přiměřená a vhodná intonace/mimika, rejstříky jazykových prostředků, terminologie, komunikační normy apod.).

- specifické dovednosti nutné pro výkon tlumočnické profese – mluvní pohotovost, schopnost rychlé analýzy textu, logické a kombinační myšlení.

- znalost pravidel pro výkon tlumočnické profese a schopnost jejich aplikace na tlumočnické situace v praktickém životě (etické kodexy tlumočníků).

- zodpovědnost – do ní můžeme zahrnout důkladnou a systematickou přípravu na jednotlivá tlumočení (získávání a ověřování informací o tématu tlumočení, o vhodných jazykových prostředcích, o předpokládaném průběhu tlumočení, o klientech a jejich požadavcích atd.) a také dochvilnost.

- komunikační a organizační dovednosti – schopnost efektivně komunikovat s osobami na různých pozicích a v různých situacích. Důležitá je také schopnost zařídit podmínky pro tlumočení v dané situaci tak, aby tlumočení mohlo probíhat úspěšně a nerušeně pro všechny zúčastněné.

- všeobecný přehled v mnoha oblastech lidského vědění – S tímto požadavkem souvisí ochota k neustálému dalšímu vzdělávání, zvláště je třeba prohlubovat své znalosti v oblastech, v nichž tlumočník dlouhodobě tlumočí (např. u dlouhodobého tlumočení na určité odborné škole).

- dobrá krátkodobá i dlouhodobá paměť – dlouhodobá paměť je u tlumočníka nutná pro uchovávání všeobecných informací a také například při opakovaném tlumočení pro určitého klienta/skupinu klientů, kdy se některé informace v tlumočených situacích prolínají a je třeba na některé dříve řečené informace navazovat. Krátkodobá paměť je pak nutná při simultánním tlumočení pro věrohodné předání všech sdělovaných informací.

- schopnost přizpůsobit tlumočení aktuálním podmínkám, tj. konkrétním klientům, místu i komunikační situaci.

- odpovídající zevnějšek a celkový projev – je žádoucí, aby se tlumočník vždy přizpůsobil tlumočnické situaci. Obecným pravidlem je nošení takového oděvu, který nebude klienty rušit při vnímání tlumočeného sdělení (tmavší oděv, raději jednobarevný než pestře vzorovaný, odložení případných výrazných šperků). Neméně důležité je však celkové přizpůsobení konkrétní situaci, tzn. volba vhodných jazykových prostředků, správného tempa i vhodné mimiky či intonace.

- schopnost spolupracovat s kolegy v tlumočnickém týmu – Ne vždy pracuje tlumočník samostatně, mnohdy je totiž při tlumočení členem týmu, v němž je třeba vzájemně se domluvit na podmínkách spolupráce a průběhu tlumočení.

Oblasti, v nichž se podle CIT (Conference of Interpreter Trainers) má tlumočník dále rozvíjet a vzdělávat:

translatologie – tato oblast zahrnuje např. historii překladu a tlumočení, neverbální komunikaci, porovnání lingvistiky zdrojového a cílového jazyka, sociolingvistiku. V rámci aplikované translatologie potom zvyšování kompetence v překladu a tlumočení.

etika – seznámení se s českými i zahraničními kodexy tlumočení a s informacemi z oblasti mezikulturní komunikace.

problematika komunity neslyšících – seznámení se se specifiky jazykové a kulturní menšiny českých neslyšících (odlišné zvyky, tradice, podobný životní styl i podobné problémy členů této komunity) a průběžné sledování aktuálního dění ve světe neslyšících management – znalost pravidel mezilidské komunikace, vystupování na veřejnosti, zvládání stresových situací apod.

legislativa – nutná znalost ústavních a jiných zákonů, vyhlášek, směrnic, metodických pokynů, doporučení státu a pravidel různých isntitucí a organizací, pro které tlumočník poskytuje své služby.

flexibilita – rychlé přizpůsobení se dané situaci.

nezaujatost – neupřednostňování žádného z klientů a nevměšování se do tlumočené situace.

sebedisciplína – tato vlastnost umožňuje tlumočníkovi pracovat na neustálém rozvoji dalších pozitivních vlastností potřebných pro tlumočení. Jedná se vlastně o schopnost držet se v různých tlumočnických situacích svých zásad a nenechat se svést okolnostmi k nežádoucímu chování (např. nestranné chování při tlumočení bez ohledu na možné sympatie či antipatie k jednotlivých klientům).

sebereflexe – schopnost hodnotit vlastní tlumočnický výkon, uvědomit si chyby a pracovat na jejich odstraňování. K tomu může pomoci např. videonahrávka vlastního tlumočení a její následný rozbor. Výhodné je také využít možnosti pravidelné supervize například zkušenějším kolegou.

udržení nízkého profilu – tlumočník na sebe při vykonávání tlumočnické profese nemá příliš upoutávat pozornost, a to ani svým vzhledem, ani chováním.

takt a opatrnost – těchto vlastností je třeba zvláště v nepříjemných a napjatých situacích, kdy je nutné pečlivě zvážit, jak dané sdělení tlumočit, jaké prostředky jsou k tomu vhodné a především, co bylo záměrem mluvčích v této situaci.

přesnost a zodpovědnost – je třeba, aby tlumočník chodil na tlumočení včas, a v případě, že se u něj objeví nečekané problémy (např. nemoc, osobní či rodinné problémy) je nutné se s dostatečným předstihem omluvit a umožnit tak klientům zařídit se v dané situaci jinak.

Je zřejmé, že na tlumočníka jsou kladeny velké požadavky, a to v mnoha různých oblastech. Pro výkon tlumočnické profese je nutné nejen splňovat určité výchozí požadavky, ale také nadále na sobě pracovat ve všech výše uvedených oblastech a také neustále sledovat dění v oblasti komunity neslyšících a tlumočení pro ni.

Použité a doporučené zdroje:

Conference of Interpreter trainers [online]. Dostupné z WWW: http://www.cit-asl.org.

Dingová, Naďa. Paměťová a jazyková cvičení pro tlumočníky. 2., opr. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, ©2008. 85 s. ISBN 978–80–87218–07–5.

Tučková, D. Tlumočení ve vzdělávání – Univerzitní příručka. Seminární práce. Praha: FF UK, 2011.

Veselá, M. Psychohygiena a relaxace pro tlumočníky znakového jazyka. 2. opr. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. ISBN 978–80–87153–45–1.

Zahumenská, J. Dingová, N., Horáková R.: Specifika tlumočení ve vzdělávání. Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s., Praha 2008, ISBN: 978–80–87153–92–5.