Pojem kultura je obecně velmi široký a jeho definice se u jednotlivých autorů liší. Za kulturu můžeme považovat např. zvyklosti, symboly, komunikační normy a jazykové rituály, sdílené hodnotové systémy, předávané zkušenosti a zachovávaná tabu určitého společenství. Vlastní specifickou kulturu mají i neslyšících lidé. Kultura neslyšících se rozvíjí převážně v klubech a organizacích neslyšících, kde je prostor pro snadnou interakci a pro komunikaci ve znakovém jazyce a kde mizí komunikační bariéry, a při setkávání neslyšících lidí při různých událostech (např. plesy pro neslyšící, pálení čarodějnic, přehlídka tvorby ve znakovém jazyce Mluvící ruce aj.). Typickými příklady z kultury neslyšících jsou humor neslyšících (vyprávění vtipů či příběhů založených na znakovém jazyce), vizuální umění (obrazy neslyšících malířů, např. Antonína Kovaříka, filmy neslyšících tvůrců, např. Awi filmu), divadelní tvorba (např. profesionálního divadelního souboru Divadlo Neslyším) a pravidla chování a zvyky v komunitě neslyšících (např. potlesk neslyšících – třepotání zdviženýma rukama nad hlavou, upoutání pozornosti – poklepání druhému na rameno nebo na horní část paže, při větší vzdálenosti zamávání rukou, opakované rázné dupnutí, opakované rozsvícení a zhasnutí světla).