Nedoslýchavý člověk není úplně neslyšící. S kompenzačními pomůckami (např. sluchadlem) některé zvuky slyší a někdy může slyšet i mluvenou řeč. Český znakový jazyk obvykle není jeho prvním jazykem. Většinou více používá mluvenou češtinu. Protože ji může alespoň trochu slyšet, není pro něj její učení tak těžké jako pro člověka, který vůbec neslyší. Nedoslýchavý člověk ale ne vždy umí mluvený nebo znakový jazyk dokonale. Vždy záleží na tom, v jakém prostředí vyrůstal: jestli vyrůstal ve slyšící, nebo neslyšící rodině nebo jestli vyrůstal na internátě mezi neslyšícími přáteli, jestli ho rodiče učili, aby spíše mluvil, než aby znakoval, nebo naopak. Také záleží na tom, jestli chodil do školy se slyšícími, nebo s neslyšícími spolužáky.