Stejně tak jako slyšící i neslyšící lidé ve své komunikaci dodržují určitá pravidla chování. Např. při každém setkání se neslyšící zdraví polibkem na obě tváře. Mezi další základní pravidla patří navázání zrakového kontaktu před začátkem komunikace. Chceme-li někomu něco sdělit a dotyčný se na nás zrovna nedívá, upozorníme jej dotykem, pokud je v dosahu, nebo rychlým zamáváním ruky, pokud je dále. Dotek je přípustný v horní části paže, na předloktí nebo na rameni, a to pouze lehký. Jako neslušné je odvracet se od neslyšícího, když s vámi komunikuje, nebo chytat jej za ruce, když znakuje. Příchod do místnosti, kde pracuje neslyšící, lze signalizovat rychlým zapnutím a vypnutím osvětlení, popř. zadupáním do podlahy (neslyšící člověk ucítí vibrace). Jedná se o krátká zablikání podobná jemnému zaklepání na dveře. Delší bliknutí působí jako bouchání na dveře a proto není vhodné. Podobně lze upoutat pozornost posluchačů ve velkém sále nebo např. na přednášce.