Tlumočení divadla do znakového jazyka je jeden ze způsobů, jak zpřístupnit kulturní události slyšících i neslyšícím divákům. Každý rok jsou připravovány nové premiéry tlumočených představení. Nejvíce tlumočených představení realizuje Česká komora tlumočníků znakového jazyka. S ohledem na umístění tlumočníka/tlu­močníků v představení lze rozlišit tři základní typy uměleckého divadelního tlumočení – 1) statické tlumočení – tlumočník/tlu­močníci je/jsou po dobu celého představení na jednom místě (na levé či pravé straně jeviště, případně pod jevištěm) bez ohledu na to, co se děje na jevišti, 2) zónové tlumočení – tlumočníci jsou přítomni přímo na jevišti a jejich umístění se může měnit se změnou scény či dějství tak, aby byli vždy přítomni v té zóně (části jeviště), kde se odehrává děj představení nejvíce, 3) stínové tlumočení – tlumočníci jsou zapojeni do divadelního představení v maximální možné míře – pohybují se po jevišti spolu s herci a vytvářejí jakési jejich „stíny“. Nově se k tlumočení divadla řadí i speciální typ tlumočení divadla – 4) experimentální forma divadelního tlumočení, při kterém se tlumočník dostává zároveň i do role herce. Jednotlivé typy se liší nejen umístěním tlumočníka v prostoru, ale i tím, nakolik musí neslyšící divák přenášet svou pozornost mezi tlumočníkem a herci na jevišti.