Znakovací prostor se nazývá trojrozměrný prostor před tělem, v němž se odehrává produkce znakových jazyků. Bývá ohraničován shora temenem hlavy, zdola dolní částí trupu a ze stran upaženými lokty. Jen minimum znaků v běžném projevu je znakováno mimo tento prostor, tedy např. nad hlavou nebo pod úrovní boků. Právě omezená možnost produkce znakového jazyka jen na určitý prostor jej odlišuje od pantomimy. Znakovací prostor se ve znakovém jazyce užívá nejen ke znakování jednotlivých znaků, ale i k vyjádření prostorových vztahů (např. popis místnosti, střídání rolí více mluvčích) a ke gramatickým účelům (např. vyjádření času, systém zájmen a slovesných osob).